Standardní šedá

  • Základní, nejrozšířenější a v kožešnickém průmyslu nejžádanější barevnou formou činčil je „standard“ neboli standardní šedá; přestože se mluví o "divokém zbarvení", je třeba vědět, že dnešní standardi se geneticky od svých divoce žijících předchůdců už dost vzdálili. Například divoké činčily mají výrazný nádech srsti do hněda a jejich kožíšek má zřetelný vzorek "pepř a sůl".
  • Standardi mají v chovech nejrozmanitější genetický základ, proto jsou takoví jedinci obecně nejkvalitnější po stránce zdravotní i chovné, snad ve všech chovech činčil se vždy všechny barevné mutace stejně kříží zpět se standardami, protože pouze tak je zajištěna kvalita celého chovu. Se standardami lze křížit jakékoli jiné barevné mutace.
  • Standardní činčily vypadají takto: boky jsou „modro“šedé, na hřbetě přecházejí v tmavou šedou až skoro do černa, bříško je bílé a od boků má být zřetelně ohraničené. Tyto činčily mají tmavé (šedé) uši, černé oči. Jejich chlupy nejsou rovnoměrně šedé, ale jsou rozdělené do tří barevných částí; tomuto zbarvení srsti se obecně říká aguti: 
  1. Velká část chlupu od cibulky (= spodní zóna) je tmavá a ona určuje onen namodralý odstín srsti standardních činčil.
  2. Následuje světlý proužek (= stužka, široká asi 4 – 5,5 mm, ale může být až 8 mm), který má být úplně bílý a jasně ohraničený. Pokud je stužka našedlá, celá činčila působí tmavším a takovým rozostřeným dojmem, pokud je nažloutlá, celá činčila má nádech do hněda.
  3. Černý konec (= závoj), jehož délka určuje odstín činčily. Čím je závoj delší, tím je činčila tmavší. Na břiše nemají chlupy barevný závoj, pouze spodní zónu a stužku. Chyby ve zbarvení stužky jsou proto na břiše nejzřetelnější. Standardní činčily se v současnosti chovají v odstínech střední, středně tmavý, tmavý a extra tmavý. Světlé odstíny se příliš nevyskytují.

Black velvet

  • Neboli sametově černá či "Gunning black", která byla vyšlechtěná z tmavých standardů. První black velvet se objevil v roce 1956 v chovu Roberta Gunninga a měl jen černou masku na hlavě. Gunning však tuto mutaci dále rozvíjel až do dnešní známé podoby.
  • No, a podle těchto informací si můžeme logicky odvodit, že křížením black velvet s jinými "barvami" nám mohou vzniknout další zajímaví jedinci. Všichni tito "majitelé" genu pro "velvetka" pak, bez ohledu na svoji základní barvu, nebudou mít na hlavě a hřbetě vzorek aguti. Jejich hlava a hřbet bude tedy působit tmavěji a velmi výrazně
  • Black velvet vlastně není "barva" v pravém slova smyslu; jedná se o to, že na hlavě, a hřbetě mizí z chlupů charakteristický vzorek aguti. Výsledný efekt je tento: Jedinci této mutace se vyznačují černě zbarvenými chlupy na hřbetě a hlavě (závoj má až modročernou barvu), světlejšími boky a bílým (stříbrobílým) bříškem. Činčily mají na tlapkách tmavé proužky. Jsou známé čtyři odstíny, od nejsvětlejší po nejtmavší (extra světlá, světlá, středně tmavá a tmavá). Srst bývá celkově jemnější, sametovější. Tato mutace je, pokud se podaří opravdu barevně dokonalá, velmi žádaná i mezi chovateli a její cena je mnohem vyšší, než cena standardy. Údajně jsou tyto činčily poněkud nervóznější a hůř se množí. Dále zde platí jedno velmi zajímavé pravidlo, které vyplývá z genetiky této mutace: nesmí se křížit dvě činčily mutace black velvet mezi sebou, protože zde existuje letální faktor, který způsobí, že někteří potomci uhynou ještě v děloze matky nebo se narodí velmi slabí a neživotní. Proto je nejlepší tyto činčily křížit se standardními šedými. Pokud tedy uvidíte činčilu black velvet, vězte, že VŽDY bude mít pouze jednoho rodiče black velvet, druhý rodič bude standarda nebo možná jiná podobná barevná mutace. O tom, co to je letální faktor, si můžete přečíst na stránkách Činčilí genetika.

Wilsonova bílá

  • Wilsonova bílá (Wilson white) vznikla spontánní mutací standardních činčil. První zvíře se narodilo na farmě paní Blythe Wilson v Kalifornii. Později chov odkoupil Dr. Forrest Buttons a tuto mutaci dále rozvíjel.
  • Samozřejmě lze křížit Wilsonovy bílé činčily s jinými mutacemi; i zde mohou vzniknout tři typy "barev": bílá, mozaika (bílá s fleky jiné barvy) a s nádechem další barvy.
  • Stejně jako u black velvet, ani u Wilson white nesmíte křížit dvě činčily této mutace mezi sebou; i zde je letální faktor, který je považován za velmi nebezpečný, protože plod se může v děloze vyvinout relativně daleko a poté uhyne. To je pro březí samičku velmi nebezpečné. Bílé činčilky je také nejlépe křížit se standardními.
  • Nejedná se o albíny (ti totiž postrádají pigment a kóduje je zvláštní gen), ani o tzv. recesivní bílou mutaci; Wilson white je dominantní bílá mutace. Wilsonova bílá činčila je čistě bílá (bez tmavých chlupů) s černýma očima a tmavýma ušima. Absolutně bílí jedinci však jsou méně častí, většinou se vyskytují jedinci s tmavými místy (stříbrné fleky - mozaika). Na těchto tmavších místech má šedivá srst známý vzor aguti. Vykreslení fleků je čistě náhodné a nelze spoléhat na to, že se pěkná kresba bude dědit. Stříbrné fleky mohou během života svoji barvu změnit, zpravidla zesvětlají mláďata během prvního roku života. Dalším typem Wilsonovy bílé je stříbrná. Tyto činčily mají po celém těle, kromě bříška, stejnoměrný šedivý závoj. Všechny tyto tři typy bílých činčil jsou VŽDY kříženci mezi bílou činčilou a standardní šedou.

 

Black ebony

  • Další známou mutací je black ebony, ebenově černá nebo jednoduše „ebonek“. Podobně jako u black velvet, ani ebony není ve skutečnosti "barva", ale rozdělení barvy po těle. Jinými slovy - u ebonků vymizí světlá stužka v různých částech těla, na bříšku vždy. Ebonci tedy nemají bílé bříško. Protože jedinci této mutace se mohou mezi sebou křížit, může mít „ebonek“ oba rodiče black ebony (pak mluvíme o typu homozygotní ebony) nebo jen jednoho a druhý rodič bude většinou standardní šedá činčila (pak to bude heterozygotní ebony neboli heteroebony). V současnosti jsou všichni ebonci potomci tří různých mutací black ebony. První z nich je mutace Tasco, která se objevila poprvé v roce 1964 v Texasu. Určuje ho několik genů. Tito jedinci mají černý hřbet a obvykle hnědý nádech na bříšku (viz foto vlevo nahoře). Tato mutace je mezi dnešními ebonky nejrozšířenější. Za skutečně černou barvu odpovídají 2 - 3 geny. Další mutací je Busse; je kódovaná pouze jedním genem a známe tedy homozygotní i heterozygotní ebonky. Heterozygotní ebonci jsou v tomto případě černí s lehkým hnědošedým nádechem na bříšku; homozygotní mají bříško tmavší. Třetí mutací je French Blue, i zde známe homozygoty, kteří jsou velmi tmaví, ale nemají kvalitní srst, heterozygoti vypadají jako standardi s namodralým bříškem.
  • Black ebony lze kombinovat se všemi mutacemi; tito jedinci budou pak mít tmavší barvu a z jejich srsti vymizí stužka. I tyto křížence lze rozdělit podle odstínů na světlého až extra tmavého. Příkladem mohou být poměrně častí kříženci ebony violett (celý fialový), ebony sapphire (celý modrý) nebo beige ebony (pastell ebony, tan, hnědý ebony apod.) či blond ebony.
  • Podle mých zkušeností – i podle slov některých chovatelů – jsou „ebonci“ klidní a dobře se ochočí.
  • Dnes se už ebonci na tyto mutace nedělí, ale rozlišují se podle odstínu na:
  1. střední - s tmavým hřbetem a tmavým bříškem, na bocích však mají aguti kresbu;
  2. tmavé - tmaví jedinci, kteří mají na několika místech (na lopatkách nebo na kyčlích) světlejší srst a lehký šedý nádech na bříšku;
  3. extra tmavé - úplně černí jedinci, často označováni taky jako homozygotní ebonci.
  4. světlé - vypadají jako standarda, mají pouze našedlé bříško

Dominantní a recesivní béžová

 
  • Dominantní béžoví jedinci se mohou, podobně jako „ebonci“, křížit mezi sebou. Pokud získá činčila po obou rodičích gen pro béžovou barvu, tedy je to homozygotní béžová činčila, je výrazně světlá a říká se jí blond. Pokud se béžová činčila kříží se standardní, vzniká tmavší, heterozygotní béžová. Ta se vyskytuje v několika odstínech, od velmi tmavé, která se podobá standardům (pastel), přes střední až po velmi světle béžovou (pearl). Odstín je dán sílou dominance genu pro béžovou barvu: čím je tento gen dominantnější, tím je činčila světlejší. Pokud se podíváme na jednotlivé chlupy, pak je spodní zóna šedomodrá až modrá, stužka světle béžová, závoj světle až středně béžový s modrým odstínem (viz následující foto). Břicho je bílo-béžové.
  • Pro tuto mutaci jsou dále charakteristické světlé tlapky (růžové) a ouška (ta s věkem činčily získávají skvrnitý vzhled) a červené oči. Červené oči nejsou dány genem pro béžovou barvu. Je to samostatný gen, který se s genem pro béžovou barvu dědí společně.
  • Této mutaci se říká Tower beige, neboli Towerova béžová. Má ji na starost jediný gen. Poprvé se tito béžoví jedinci objevili v chovu Neda Jensena, proslavil je však chovatel Nick Tower, který je v 60. letech začal také prodávat.
 

Fialová

  • Fialová mutace (afro violett neboli Sullivan violett) patří mezi tzv. recesivní mutace, které jsou kódovány jedním recesivním genem. První činčila této mutace se objevila v roce 1967 na činčilí farmě ve Rhodézii, odkud v roce 1975 převezl Lloyd Sullivan celý chov do USA. Činčily mají světle šedou (fialovou) srst, bílé bříško, černé oči, šedé uši. Bývají drobnější. Podobně jako u standardů je také u violetků tendence chovat především tmavší odstíny, takže světlí jedinci jsou stále vzácnější. Velmi často se tmavý odstín "vyrábí" přikřížením black velveta. Protože znaky velveta nejsou u violetů příliš nápadné, je třeba si na tuto skutečnost dávat pozor především při koupi chovných jedinců!

Modrá

  • Jedinci modré mutace (sapphire, safír) se vyznačují lesklou tmavší šedě namodralou barvou srsti a ostře ohraničeným bílým bříškem. Namodralý nádech, viditelný narozdíl od standardů pouze v koncových částech chlupů (závoji), je dán zvláštním shlukováním pigmentu, které je kódováno tzv. genem pro modrou barvu. Je to opět recesivní mutace. První jedinec se objevil v roce 1961 na farmě chovatele Merle Larsena v Indianě, USA. Vznikl spontánní mutací "standardní" barvy. Na výstavách byli safírci poprvé představeni v roce 1965. Tato mutace s sebou bohužel přináší jednu nepříjemnou vlastnost, a tou je horší kvalita srsti. Proto je v jejím chovu nutné využívat dobrých standardních jedinců, kteří kvalitu srsti "udrží". Safírci mohou mít tmavě červené nebo modré oči.

Charcoal

  • Charcoal je recesivní mutace, která se vyskytla nezávisle na sobě v letech 1956 - 1958 v několika farmách v USA. Všichni tito jedinci měli podobný genetický základ, takže byli zařazeni do skupiny charcoal/ebony. Charcoal se velmi podobá světlému odstínu black ebony, se kterým se často zaměňuje (= tmavě šedá srst po celém těle, černé oči, šedé uši), má však výrazný nádech do hněda, kvůli čemuž se v chovech činčil příliš neuplatnil a v současné době je téměř vytlačen mutací black ebony.

Blue slate

  • Blue slate (blue slate Lutz) je mutace kódovaná dominantním genem, který odebírá srsti na hlavě vzorek agouti. Činčily blue slate mají šedomodrou srst s černou maskou na hlavě, bílé bříško, černé oči, šedé uši. Stužka chybí na srsti na hlavě, srst na hřbetě však stužku má, takže je na ní obvyklý vzorek aguti. První jedinci se objevili počátkem 60. let v chovu pana Lutze, odkud se rychle rozšířili do celého světa. Stejně jako u mutace charcoal však v současné době mezi chovateli její obliba klesá a blue slate je vytlačován ebonky. Velmi pravděpodobně se s touto mutací pojí letální faktor, podobně jako u dalších dominantních mutací Wilson white nebo black velvet.

Deutsch violett

  • Deutsch Violett (německá fialová) je recesivní mutace, která není vůbec příbuzná vzhledově podobné mutaci afro violett. Vznikla v Německu v chovu pana Haupta, od něhož ji převzala firma MSZ a po jejím rozpadu ji dále rozvíjeli chovatelé v jižních oblastech Německa. Deutsch Violett je tmavší než afro violett, má mít výrazný nádech do modra. Chov těchto činčil je poměrně náročný z toho důvodu, že už za 1 až 2 generace se na srsti činčil objeví nežádoucí nádech do hněda. Pokud se však barva podaří, jsou tito jedinci velmi dobře hodnoceni na výstavách a v současné době jsou stále více žádaní.
     

Albino

  • Albíni jsou nositelé recesivního genu, který kóduje nepřítomnost pigmentu, proto u této mutace neexistují žádné "smíšené barvy". Jsou známé dvě varianty albínů, jedna se vyskytla na farmě R. Dennisona v roce 1960 a druhá na farmě chovatele Blackburna v roce 1961. Je možné, že těchto variant existuje i více. Všechny však vykazovaly nádech do žluta a z tohoto důvodu se dále nechovají. Tyto činčily jsou úplně bílé s oním lehkým nažloutlým nádechem, který nelze chovatelsky nijak odstranit, mají červené oči.

Recesivní bílá

  • První jedinec této mutace se objevil v roce 1963 na farmě chovatele Paula Stonea. Odtud pochází také její název Stone white (Stoneova bílá). Recesivní bílé činčily mají kvalitní bílou srst s lehkým našedlým nádechem. Se standardami dávají vždy standardně zbarvené potomky, kteří jsou však nositelé genu pro recesivní bílou. Lze je někdy poznat podle bílého ocasu. Tato mutace je však spojená s genetickými defekty: činčily mají problémy s očima nebo jim oči dokonce úplně chybí. Bývají i hluché. Z tohoto důvodu se v dalším chovu této mutace nepokračuje.

Recesivní béžová

  • Známe dva typy recesivní béžových mutací. Činčily všech těchto mutací dávají se standardními jedinci vždy pouze standardy - nositele recesivního béžového genu.
  • Mutace Sullivan Beige a Reynolds Beige se objevily v 60. letech a informace o nich nejsou dostatečné. Pravděpodobně mají stejný genetický základ, takže je lze považovat za jedinou mutaci. Obě jsou podobné mutaci Tower beige (tedy běžná dominantní béžová), jejich srst však není tak kvalitní, je kratší a řidší. Všechna zvířata však mají pěknou béžovou barvu. Protože obě tyto recesivní mutace mají červené oči, lze je od Tower beige odlišit pouze na základě posouzení zkušenými chovateli nebo až podle výsledků v chovu.
  • První jedinec mutace Welmann Beige se objevil v roce 1954 v chovu Otto Wellmanna. Dnes ji můžeme ještě ojediněle najít v některých chovech v USA, jinak byla vytlačená dominantní béžovou mutací. Mutace Rzewski Beige se poprvé objevila v roce 1958 na farmě W. Rzewského. Obě mutace mají pravděpodobně stejný genetický původ a vypadají podobně. Obě jsou také velmi podobné Tower beige, mají však velmi bledé uši a nemají červené, ale černé oči. Jejich srst je celkově trochu světlejší a má žlutý nádech, který je výrazný především u Welmann Beige.

Kříženci běžných mutací

  • Výše uvedené mutace byly vždy kódované "speciálními" geny. Tyto geny nějakým způsobem ovlivňují samotný pigment v chlupech (tedy "dělají barvu") nebo rozhodují o tom, kolik toho pigmentu bude rozděleno na jednotlivých chlupech v různých částech těla (dělají "rozdělení barvy"). Informace o podstatě mutací a podrobnosti genetického kódování barev najdete v sekci genetika barev. Základní mutace si můžeme pro názornost zjednodušeně rozdělit do dvou skupin:
 
  1. Mutace, kde je geneticky dána přímo barva:
standard
Wilson white
Tower beige
fialová
modrá
Deutsch Violett
i méně časté mutace jako Stone white, recesivní béžové nebo albíno.
  1.  Mutace, kde je geneticky dáno rozdělení barvy na chlupech:
standard
charcoal/ebony
velvet
blue slate
 
  • Jak jste si jistě všimli, zvláštní postavení zde má standard, čili divoké, přirozené neboli "aguti" zbarvení srsti. Zahrnuje totiž jak gen pro barvu (šedou a modrým nádechem), který je dominantní, tak gen pro rozdělení barvy na chlupech (tedy vzorek aguti), který je pro změnu recesivní.
  • Je dobré vědět, že geny všech známých "barev srsti" se podle současných znalostí dědí nezávisle na sobě, to znamená, že všechny barvy lze navzájem kombinovat, žádná barva není vázáná na jinou ani ji nevylučuje. Také neexistuje žádný zkřížený účinek mezi jednotlivými barvami. Budeme-li mluvit o křížencích základních mutací, pak se bude z hlediska praxe většinou jednat o různé kombinace "barvy" a "rozdělení barvy". Důvod je zřejmý: pouze tak vzniknou další pěkné a výrazné barvičky.

Nejběžnější mutace

Kříženci bílé:

  • Wilson white X Tower beige = pink white
Pink white neboli růžově bílá, která vzniká křížením Wilsonovy bílé a béžové je poměrně častá hybridní "mutace". Tito jedinci jsou bílí s růžovýma ušima a červenýma očima a podobně jako Wilsonovy bílé činčily se vyskytují ve třech variantách: čistě růžově bílé, růžově bílé typu mozaika (kdy se kromě bílé srsti objevují po těle blonďavé až hnědé skvrny) a růžově bílé typu "silver" (i když zde by bylo na místě používat spíš výraz "gold").
  • Wilson white X black ebony = white/ebony cross
Tito kříženci bílé a ebenové mutace mohou mít na některých místech (i na břiše) tmavé až černé skvrny, kde zmizel na chlupech vzor aguti. Může být problém je rozeznat od "standardní" mozaiky; je třeba prokázat, že na tmavých chlupech skutečně není stužka, popřípadě se ebonci projeví až dalším křížením v chovu.
  • Wilson white X black velvet = white/velvet cross
Kříženci bílé a černého velveta jsou na první pohled stejní jako "čistí" bílí jedinci, mohou mít na některých místech těla (kromě břicha) tmavé skvrny, kde však na chlupech vymizela stužka (typ mozaika) nebo mají tmavší nádech (typ "silver"). Lze je jen těžko rozeznat od jiných, podobných kříženců s bílou mutací. Někteří tito jedinci mohou mít tmavší proužky na předních tlapkách nebo se rozpoznají až na základě výsledků v chovu.
  • Wilson white lze samozřejmě křížit i s dalšími barvami

Kříženci béžové:

  • Tower beige X black ebony = beige ebony
Black ebony v tomto křížení, kterému se také říká pastelově hnědá nebo tan, způsobí dvě věci: jednak na chlupech vymizí světlá stužka, jednak béžová barva ztmavne. To, do jaké míry bude tento kříženec tmavý (tedy blond až čokoládově hnědý), závisí na "síle" ebony genu.
  • Tower beige X black velvet = (podle odstínu) brown velvet, pastell velvet, beige velvet, pearl velvet nebo blond velvet
Gen pro black velvet neboli TOV gen způsobuje, že tito kříženci béžové až hnědé barvy budou mít tmavší hřbet, na němž vymizí z chlupů stužka. Jejich přední tlapky zdobí tmavý proužek, oči mají červenou barvu. Říká se jim také sametově hnědí či béžoví.
 
  • Tower beige X Wilson white = pink white
Trochu raritou je kříženec Tower beige a afro violet, kterému se říká pearl beige. Má béžovou srst, jejíž odstín závisí na "síle" béžového genu. Gen pro fialovou jí však propůjčuje zářivý namodralý nádech, srst je také měkčí. Perlově béžová činčila:
 

Kříženci fialové:

  • Nejčastější kombinací je afro violet X black velvet
violet velvet, čili sametově fialová. TOV gen u violetků zvýrazní hřbet, takže tito jedinci jsem velmi pěkně zbarvení a zájem o ně je poměrně velký.
  • Pěkná je také kombinace afro violet X black ebony

violet ebony. Tyto činčilky jsou celé fialové a mohou se vyskytovat ve třech odstínech - od světlé po tmavou.

Kříženci modré:

  • Sapphire X black velvet
sapphire velvet, jemuž se však říká royal blue - královský modrý. TOV gen zvýrazní hřbet, protože na chlupech zde zmizí světlá stužka, a přináší s sebou i další znaky velvetka, například tmavé proužky na předních tlapkách.
  • Sapphire X black ebony
ebony sapphire neboli blue steel - modrá ocel je název pro činčily, které jsou modré po celém těle, což jim zajistí gen ebony.
  • Deutsch violet se nejčastěji kříží s black velvetem, aby vznikli ještě výraznější jedinci Duetsch Violett velvet.
 

Samozřejmě barevných kombinací je mnohem více

 

 

 

 

Vytvořte si webové stránky zdarma! Webnode